Huculský kůň

Je to malé plemeno, pocházející z Karpat a je to přímý potomek tarpana. Toto plemeno je staré tisíce let a pravděpodobně vznikl přímo z tarpana lesního už někdy během pleistocénu a jeho původ se nachází hlavně v rumunských a ukrajinských Karpatech.
Tento koník je menšího vzrůstu a je díky svému původu velmi odolný vůči zimě i vedru, tedy může být úplně v pohodě ustájen celoročně na pastvinách a příkrmy mu stačí skrovné.
Původně byl využit v zemědělství a zápřahu. Pravděpodobně vznikl křížením tarpana a koně převalského-proto může mít úhoří pruh a na nohách zebrování. V současné době převládají hnědáci, ale dříve to bývaly nejčastěji plaváci a siváci. Koník je menší, svým vzrůstem se bere jako pony, hřebec bývá průměrně vysoký kolem 136 cm kvh, klisny bývají menší. Hucul je pevně stavěný s pevnou silnou kostrou, má rovný profil hlavy, občas může mít mírně klabonos. Huculský kůň má vysoko posazený, silný, svalnatý krk, nižší kohoutek a pevný svalnatý hřbet. Tento kůň bývá dlouhý kolem 142 cm, obvod hrudi něco kolem 150 cm a má nohy s výraznými klouby a holeněmi o průměru cca 20 cm. Bílé znaky prozrazují vlivy cizích plemen, které s k huculovi dostali v dobách před tisíci lety, kdy žil divoce ve východních karpatách a křížil se s orientálními plemeny z okolních nížin. Mívají hodně husté a dlouhé žíně v ocase a bohatou hřívu a kštici.
 V terénu se pohybuje jistě a obratně, dobře se proplétá mezi stromy, je vytrvalý a na svoji výšku má i velkou sílu a je hodně odolný vůči nepříznivému počasí a teplotám, je velmi dlouhověký (v klubu jsem jezdila jednu huculskou kobylu, bylo jí 23, a byla čilá a měla se k světu, jako kdyby jí bylo o 10 let méně). V režimu 24/7 mu stačí v zimě příkrm 6-8 kg sena denně.
Stále přetrvávající hlavní linie huculských koní jsou Goral, Gurgul, Hroby, Oušor a dnes již neexistující Dychov.
V 50. letech 20. století byl hucul hodně křížen s plemeny chladnokrevných koní, poníků, fjordských koní a tarpanem dnešního typu.

Hodně se využívá pod sedlem- hlavně do terénu a na rekreaci, ale i do parkuru či drezuru, díky své klidné a milé povaze je vhodný i pro děti a na hypoterapii a hyporehabilitaci. Používá se i na voltiž, stahování dřeva, tah a do lehkého kočáru a díky své síle unese v sedle i dospělého člověka. Dobře se učí cirkusové triky jako je poklona nebo pomalé vzpínání, dobře chodí na vyjížďky (skupinové i samostatné). Je to výborný kůň i pro začátečníka.
Hucul byl hodně vyžit v první světové válce a roku 1922 byl na pokraji vyhynutí, toho roku se jeho chov hodně rozvinul v Čechách, z Lučiny sem bylo dovezeno několik jedinců, část stáda byla prodána do Polska, Rumunska a na Ukrajinu. Někdy kolem roku 1970 opět málem vymizeli.
Populaci zachránili nadšenci jenž zakoupili ze Slovenska 4 klisny a založili hucul klub ve Zmrzlíku u Prahy, chov byl tedy obnoven, a nyní je v ČR více než polovina světové populace těchto koní.