Adolf Hitler

Klara Hitler

Jeho matka se jmenovala Klára Hitlerová, narodila se jako Pölzlová v Rakousku 12. srpna 1816, byla pilná, energická, ale zároveň také velmi tichá. V 16 letech šla pracovat ke svému vzdálenému bratranci Aloisi Hitlerovi (vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera, jehož otcovství je však zpochybňováno. 

V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klara pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy), za tu dobu co zde pracovala se Alois stihl rozvézt s první ženou, vzal se s druhou a poslední mu umřela.

S Klárou se vzali roku 1885 (jelikož jsou příbuzní, museli žádat o povolení k sňatku církevní dispens), obřad to byl malý, protože Alois byl tehdy velmi pracovně vytížen a musel hned po obřadu do práce, Klára již byla těhotná a o čtyři měsíce později se narodil jejich syn Gustav, o rok později se jim narodí dcera Ida, ale obě děti zemřou v zimě roku 1886.

V létě roku 1887 se narodí chlapec jménem Otta, ale ani on nepřežil, rodiče byli zdrcení, ale 20. dubna 1889 se narodí Adolf, který jako jeden ze dvou přeživších dětí se dožije dospělosti. Dospělosti se dožije ještě jeho nejmladší sestra Paula, která se narodila roku 1896 a Adolfa přežije o spoustu let až do roku 1960.

Adolf se narodil v Rakousko-Uhersku ve městě Braunau am Inn, což je nedaleko hranic s Bavorskem.

Adolf Hitler jako dítě

Rodina se velmi často stěhovala, nejprve do Passau kde se roku 1894 narodí Adolfův bratr Edmund, který, ale v šesti letech zesnul na spalničky a roku 1896 se narodila již zmíněná nejmladší Paula. A tak tedy z šesti dětí přežili jen Adolf a Paula, k nimž se jejich matka hodně upne. Po dlouhém stěhování se rodina nakonec se usadila ve městě Leonding nedaleko od Linz.

Adolf Hitler chodil na hodně základních škol, minimálně na pět. Když chodil na základní školu v Lanbachu v benesiktýnském klášteře, zpíval ve sboru a chtěl se stát knězem, ve škole v ničem však nijak zvlášť nevynikal a jediný co měl na výbornou byl pouze dějepis a výtvarka. Na střední se mu až tak nedařilo, že ji nedokončil a upnul se k výtvarnému umění, což jeho otci leželo v žaludku, protože ze syna chtěl mít úředníka. 

Klara do rodiny přijala Aloisovi dvě děti z předešlých manželství Aloise a Angelu. Adolfův otec Alois neměl pro rodinný život žádné pochopení a pro pracovní záležitosti se dětem vůbec nevěnoval, také začal pít a pil i ráno před odchodem do práce. Adolf svého otce nenáviděl, když se opil, byl zlý, bil matku svých dětí i Adolfa a nadával jim. Adolf od té doby na vždycky už nenáviděl alkohol.

Leopold Pötsch

Velký vliv na to, že se Hitler stal nacistou, měl jeho učitel dějepisu Leopold Pötsch.

Adolf stále toužil po tom stát se malířem, ale to se mu nedařilo, jeho otec to nechtěl, ač jeho matka, kterou miloval, ho v tom podporovala a jeho tužbám rozuměla.

3. ledna roku 1903 umřel Alois Hiter v hospodě, když mu nesli lahev alkoholu na infarkt či mrtvici. Klára prodala jejich dům v Leondingu a přestěhovala se i s dětmi do bytu v Linz a děti z Aloisových minulých manželství odešly k matkám. Adolfovi nyní nic nebránilo v umělecké kariéře. Nastalo Adolfovo nic nedělání, kdy se za finanční podpory jeho matky, toulal po Linz a snil, bylo mu tenkrát 14.
Matka mu z trochy peněz, které našetřila koupila malířské plátno a piáno. 

Ač jeho prospěch na střední škole byl velmi špatný, hodně četl a nejvíce ho zajímala Německá mytologie a historie. Hitler se nikdy nevyučil žádným řemeslem.

Adolfově matce byla diagnostikována rakovina prsu.

,, jediný Čech který má právo být přítelem vůdce´´.

V té době Adolf na matčin (která se sem taky v mládí vydala) popud odešel do Vídně, kde bydlel v chlapecké ubytovně, kde bydlel se studentem hudby Augustem Kubízkem, který byl jeho jediný kamarád a byl to Čech, později o něm říkal že to je ,, jediný Čech který má právo být přítelem vůdce´´.

Roku 1907 se ucházel o místo na Akademii výtvarného umění, ale byl odmítnut, dle komise byl bez talentu a nervově se zhroutil a rektor Sigmund Le Allemand mu doporučil aby zkusil studium architektury, na které mu, ale chyběla maturita, kterou neměl. Velmi obdivoval Richarda Wagnera a trochu i občas chtěl být hudebním skladatelem.

21. 12. 1907 podlehla Adolfova matka rakovině prsu, Adolf byl z toho zhroucený, měl se svojí matkou skvělý vztah. Kláru Hitlerovou léčil Dr. Eduard Bloch a dělal pro ni co mohl, na jeho radu podstoupila kompletní mastektomii, ale rakovina byla v moc pokročilým stádiu  a metastázovala do dalších orgánů a nakonec to nezvládla. Hitlerovi bylo 18, a její smrt nesl velmi zle.

Eduard Bloch

Dr. Eduard Bloch později vzpomínal na Adolfovu upřímnou bolest a přiznal, že zlomenějšího chlapce nikdy v životě neviděl: ,,Hitler nebyl klasický mamánek, nikdy jsem nebyl svědkem žádných patologických znaků. Jejich láska byla vzájemná. Klara zbožňovala svého syna. Dovolila mu, aby byl sám sebou a dělal, po čem jeho srdce touží. Obdivovala jeho malířské schopnosti a podporovala jeho ambice stát se malířem."

Zároveň se domníval, že by odsoudila jeho pozdější vývoj: ,,Kdyby věděla, co se z něho stalo, obracela by se v hrobě."

Hitler na něj nikdy nezapomněl. Pět let před skončením druhé světové války mu umožnil i s celou rodinou bezpečně emigrovat z Rakouska do Spojených Států. Bloch byl Žid.

Zdrcený Adolf nadobro odešel do Vídně, na svoje dětství vzpomíná s hořkostí, nebylo jednoduché. Chvíli bydlel na ubytovně a živil ho sirotčí důchod. 

Roku 1908 se znova zkoušel dostat na Akademii výtvarných umění, ale nepustili ho ani k

Hitlerova malba

přijímacímu řízení a to ho na tolik zkroušilo, že opustil i to málo přátel, které měl a přestěhoval se z ubytovny do bytu, který si pronajal. Ale dalšího roku mu došli peníze a musel byt opustit, a tak skončil na ulici a živil se prodejem drobných maleb. 

Často se živil obkreslováním pohlednic, které poté prodával nebo malováním reklamních plakátů a bydlel v ubytovnách pro chudé či přespával pod mosty, na zastávkách a tak podobně. Takhle přežíval zhruba 5 let a to už se z něj začínal stávat antisemitista.

Roku 1913 odešel z Vídně, která podle něho byla špinavé, zkažené město plné špinavých židů a marxistů a už se sem nikdy nechtěl vrátit, svůj odchod argumentoval tím, že nechce sloužit v Rakouské armádě a zkusit ještě nějakou školu, což, ale nebyla pravda, na žádnou školu již nešel.

Znechucený opustil Rakousko a odešel do Německého města Mnichova (Bavorsko) kde byl spokojen. Rakouská armáda ho našla i zde, ale shledala ho ve zdravotní nezpůsobilosti a tedy nenastoupil, nakonec se sám dobrovolně hlásil jako ,,vlastenec´´ do Německé armády, 16. pěší záložní pluk Bavorské armády. Stal se z něj polní kurýr- doručovatel rozkazů- velmi důležitá pozice.

Adolf Hitler (sedící zcela vpravo)

 jako dobrovolník bavorského 

16. záložního pěšího pluku bezprostředně

 po mobilizaci 3. srpna 1914

V prosinci toho stejného roku dostal Železný kříž II. třídy- (Železný kříž- v Němčině je to das Eiserne Kreuz a je to německé-původně pruské- válečné vyznamenání a bylo původně zřízeno pruským králem Fridrichem Vilémem III. a poprvé bylo uděleno 10. března roku 1813 a Roku 1945 na konci května ho zrušili a už se neudával. Udávalo se pouze v dobách válečných stavů a nejčastěji vojákům, ale bylo uděleno i několika civilistům ve vojenských funkcích jako byly dvě ženy, kterým byl udělen za druhé světové války, například pilotka Hanna Reitsch, která dostala toto vyznamenání I. třídy od Hitlera za statečnost při testování letadel) .

Železný kříž

První světová válka začala roku 1914, zasáhla Evropu, Afriku a Asii a boje probíhali i ve světových oceánech. Vyprovokoval ji úspěšný atenentát na arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu dne 28. června 1914, o měsíc později Rakousko- Uhersko vyhlásilo válku Srbsku jako odplatu. Strhla se řetězová reakce a během několika týdnů se válka týkala velké většiny Evropy.

Atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este
Sarajevo

Válka probíhala mezi dvěma koalicemi (trojdohoda nebo Dohoda spojení Francie, Ruska a Spojené království nebo-li Britské Imperium) a úředními mocnostmi- (Centrální mocnosti/čtyřspolek byl blok mocností stojící proti státům Dohody během první světové války. Zahrnoval především Německou říši a Rakousko-Uhersko, ke kterým se přidaly Osmanská říše a Bulharsko) a nakonec neutrální zůstali jen Nizozemsko, Španělsko, Švýcarsko a Skandinávské státy. Za první světové války se v Evropě bojovalo na několika frontách. Na západní frontě boje probíhaly do značné míry v zákopech (zákopová válka).

 V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Za konec světové války se pokládá a ve světě oslavuje 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Ferdinanda Foche v Compiègne. Formálním zakončením války byla pařížská mírová konference v roce 1919, na které byly uzavřeny pařížské předměstské smlouvy.

Zpět k Hitlerovi: Během první světové války byl převážně hlavně na frontě v Belgii, v roce 1916 zasáhl zákop v němž byl ukryt granát a všichni muži v zákopu, kromě Adolfa zahynuli, Hitler přežil s poraněním lebky.

Bitva u Ypry

O rok později byl na frontě znovu, boje za německý národ ho bavily, jako jediný z vojny nechtěl dovolenou. V srpnu roku 1918 dostal ocenění Železný kříž I. třídy, ten samý rok na podzim byl převezen po otravě plynem v Belgii u města Ypry, po které dočasně oslepl do Pomořanského lazaretu, zde byl vyšetřován i psychiatrem Edmundem Forstrem. Po první světové válce byl v armádě pouhým desátníkem.

Také se zde dozvěděl o revoluci, po které odstoupil císař od funkce (abdikace) po čemž se zhroutil a antisemitistické myšlenky dozráli, začal o Židech mínit jako o zdrádcích národa, vinil je z porážky a rozhodl se dostat do politiky a židy zlikvidovat.

18. ledna 1919 byla zahájena Pařížská mírová konference ve Versailles. Jejím cílem bylo podepsat mírové smlouvy, jejichž podmínky diktovaly především Velká Británie, USA, Francie, ale i Itálie a Japonsko. Mimo jiné muselo Německo odstoupit přibližně 13 % říšského území, omezit válečnou flotilu, omezit ozbrojené síly na 100 000 mužů a platit velmi vysoké finanční reparace, které činily 33 000 000 000$.- To Hitlera opravdu hodně naštvalo. Po válce se vrátil do Mnichova.

V dubnu 1919 byl zvolen v radě záložního praporu.- A tak Hitler nejen nijak nepřispěl k rozdrcení mnichovské „rudé republiky“, nýbrž byl dokonce voleným představitelem praporu po celou dobu jejího trvání.

Hitler byl na jednom pollitickém školení, na kterém někdo mluvil o židech- v dobrém, do této diskuze se zapojil a projevil svůj antisemitický přístup k nim a tím zaujal nadřízené, proto ho povýšili a stal se z něho osvětohý důstojník, této pozici se projevily poprvé i jeho řečnické schopnosti- (když najdete na internetu některé ze záznamů jeho projevů, takové ty vzteklé, ukřičené, víte co myslím...) tak přesně tyhle.

V září roku 1919 dostal rozkaz, aby prošetřil jednu menší levicovou německou dělnickou společnost s názvem Deutsche Arbeiterpartei, (DAP), kterou založil muž jménem Anton Drexler a společnost tenkrát neměla ani 50 členů, 12 září jeden z řečníků mluvil o odpojení Bavorska od Německa, do tohoto proslovu se Hitler rychle vložil, byl velmi působivý, a když se odcházelo Drexler mu nabídl členství, které Hitler přijal.

Hitlerova stranická průkazka DAP s číslem 7, upravená dodatečně, aby se mohl řadit k nejstarším členům. Původně měl číslo 555 – skutečné pořadí se zvyšovalo o 500, aby se zdálo, že strana je početnější.

Hitler měnil charakter celé té strany a začal ji propagovat, v ulicích rozdával letáky a pořádal shromáždění. Patřila k jedné z mnoha krajně pracovitých  antisemitických skupin.

„Parteiadler“
 – Znak NSDAP s
 německým orlem
držícím svastiku

V roce 1920 byla společnost přejmenována na NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei)- Národně-socialistická německá dělnická strana. V programu z tohoto roku žádali o omezení občanských práv židů a 24. února 1920 ve slavné mnichovské pivnici Hofbräuhaus vytyčil ve svém proslovu „neměnných“ 25 bodů programu DAP, ve kterém formuloval poprvé veřejně antisemitská opatření, vytvoření Velkého Německa (Großdeutschland), silnou centrální vládu, odmítnutí Versailleské smlouvy, zestátnění velkých kartelů a trest smrti pro lichváře.7. srpna 1920 bylo na salzburském zasedání oficiálně přijato jako znak strany, prastaré kultovní znamení, symbol hákového kříže. V roce 1921 se pokusilo vedení strany Hitlera zbavit zveřejněním pamfletu, ve kterém se mluvilo o Hitlerově touze po moci a o tom, že je sám Žid. Jenomže to už byl Hitler pro stranu,  příliš cenným, a tak tento „palácový převrat“ skončil nezdarem. Hitler požadoval vedení strany pouze pro sebe. Strana si uvědomila, že bez Hitlera jí hrozí zánik, a tak bylo vedení strany rozpuštěno a Hitler se stal jediným šéfem strany na základě tzv. vůdcovského principu. Z Hitlera byl řečník strany a předseda s neomezenou pravomocí.

 Na podzim 1923 se Hitler cítil natolik silný, že chtěl podnikat stále více kroků k prosazení svých cílů. Byl silně ovlivněn úspěšným pochodem na Řím italského fašistického vůdce (duce) Benita Mussoliniho. Odhodlal se provést pokus o převzetí moci v Bavorsku. Tak došlo k tzv. „pivnímu puči“.

Benito Mussolini

V roce 1923 vznikly spory mezi říšskou vládou v Berlíně a bavorskou zemskou vládou, která usilovala o faktickou samostatnost s pravicovou diktaturou. Během těchto sporů byla Hitlerova NSDAP berlínským ministerstvem vnitra zakázána, ale Bavorsko tuto skutečnost odmítlo přijmout. V listopadu onoho roku se kolem Hitlera shromáždila skupina mužů, mezi nimi Hermann Göring, Rudolf Hess, Ernst Röhm, Alfred Rosenberg a Max von Scheubner-Richter, kteří se rozhodli provést ozbrojený puč. Hitler a jeho skupina se pokusili převzít moc v noci z 8. na 9. listopad.

Večer 8. listopadu roku 1923 nechal jednotkami SA a mládežnického Jungssturmu obklíčit Měšťanský pivovar v Mnichově, ve kterém se konala veřejná schůze separatisticky orientovaných politiků. Dále podle plánu měla být obsazena městská kasárna, ale to se nezdařilo. Následný nacistický pochod Mnichovem narazil na kordon bavorské policie. Poté, co zahájila do „revolucionářů“ střelbu, byl jejich pokus o převrat zmařen. Roku 1923 byl jeho pokus o převrat zastaven a Hitlera odsoudili na pět let do basy v Landsbergu za velezradu, kde sepsal s Rudolfem Hessem, první svazek svého základního politického díla Mein Kampf (Můj boj), kde vložil svůj antisemitismus a rasismus-nenávist vůči židům- a psal o znovuzískání ,,životního prostoru´´ (Lebensraum) pro Němce.

Už 20. 12. roku 1924 byl podmínečně propuštěn. V té době byla NSDAP ve značném rozpadu, ae díky Hitlerovýmu antisemitismu, řečnickým schopnostem a hosdpodářské krizy roku 1929, NSDAP nakonec velmi posílila a stala se jednou z nejsilnějších politických stran ve Výmarské republice té doby, roku 1930 dostali nacisté až 17% hlasů ve volbách, všechny ostatní strany měli méně než 5%, pro nacisty to byl nejlepší výsledek.

V roce 1932 končilo období působnosti říšského prezidenta Paula von Hindenburga, Adolf Hitler se chopil příležitosti a rozhodl se, že bude kandidovat. V té době měl velkou finanční podpru od obchodních a průmyslových magnátů, s podporou Josefa Goebblese vytvořil kampaň, jako první Německý politik používal po celé říši letadlo, tedy se rychle přemisťoval a stíhal více shromáždění. I přesto však nezvítězil.

V prvním kole získal 30,1 % hlasů, zatímco Hindenburg 49,6 %. Komunistický kandidát Ernst Thälmann získal 13,2 % a skončil na třetím místě z pěti kandidátů. Protože v 1. kole ani jeden kandidát nezískal nadpoloviční většinu, rozhodovalo se ve druhém kole, kterého se účastnili už jen tři kandidáti. Ve druhém kole získal Thälmann 10,2 % hlasů, Hitler 36,8 % a Hindenburg 53,1 %. Říšským prezidentem se tedy opět stal Paul von Hindenburg.

Paul von Hindenburg

Poté, co vlády říšských kancléřů Heinricha Brüninga, Franze von Papena a Kurta von Schleichera neuspěly ve svých snahách zvládnout politickou a hospodářskou krizi Německé říše, se nakonec  30. ledna 1933 prezident kvůli okolnostem rozhodl, že kancléřem zvolí Hitlera, čímž se dotane k moci. Ačkoli měla NSDAP v této vládě pouze tři z jedenácti ministrů, podařilo se jí terorem a šikovnou politikou zničit zbytky německé demokracie a nastolit diktuturu.

Hitler se pokoušel likvidovat svoje odpůrce, 27. února byl požár Říšského sněmu a to využil k tomu, aby začal útočit na komunisty.

Adolf Hitler vůbec nerozuměl ekonomické politice a nepokládal ji za důležitou.
Stát se nemůže ztotožňovat s žádnou konkrétní ekonomickou koncepcí či ekonomickým vývojem… Stát je rasový organismus a ne hospodářská organizace… Ještě nikdy se nestalo, aby stát byl založen mírovými ekonomickými prostředky… (Mein Kampf).

Začal budovat silnice a nové továrny, tajně zvýšil výrobu zbraní a taky snížil nezaměstnanost a zvýšil zdejší životní úroveň. Na zbraně se zaměřoval čím dál více. Hjalmar Schacht-ministr hospodářství zvyšoval emise bankovek a vydával státní obligace a snažil se pro Hitlera sehnat více peněz.

Z nedostatku devizových a zlatých rezerv se nakonec zhroutila ekonomika, v zahraniční politice se Hitler rozhodl vystoupit 12.11. ze Společnosti národů, tento krok přinesl Hitlerově politice mnoho výhod, a jelikož na to ostatní státy prakticky nereagovaly, byly nevýhody takřka nulové.

Hitler se rozhodl, že se zbaví členů SA a NSDAP, kteří   věřili v socialistickou revoluci a svým násilím začali znervózňovat voliče i konzervativní obchodní kruhy, které tajně podporovaly Hitlera. Hitler potřeboval zaujmout Říšskou armádu, protože bez její podpory,se nemohl opravdu dostat k moci.

SS

Noc dlouhých nožů byla noc z 29.- 30. 6. 1934, kdy v Německu proběhla čistka (zbavení se osob), na příkaz Adolfa Hitlera za podpory Hemanna Göringa byl povražděn velitelský sbor SA, a to včetně veliele a dřívějšího spolubojovníka Hitlera Ernsta Röhma. Také zabili bývalého kancléře Kurt von Schleicher a exministra obrany generála Ferdinand von Bredow. Vraždili nacisté a z největší části příslučníci SS a vraždění trvalo až do 2. července po celém území Třetí říše (nacistické Německo), také v mnichovské věznici Stadelheim a v kasárnách berlínských SS v Lichterfelde, jmenovitě je známo kolem asi 90 obětí, ale celkový počet bude vyšší.

1. 8. 1934 Hitler prosadil spojení úřadu říšského prezidenta a říšského kancléře, den na to zemřel prezident Hindenburg a z Hitlera se stal v podstatě neomezený vládce (Führer) Německa- 17. listopadu měl Hitler projev v Říšském sněmu, kde se odvolal na životní práva národů a přihlásil se k mírové smlouvě, o dva měsíce později byly informovány vlády o tom, že Němci formovali Luffwaffe-(německé válečné letectvo založené toku 1935 jehož architektem Hermann Göring, vybudoval je jako elitní a hned po SS to byla nejuvědomělejší vojenská složka nacistické Třetí říše).

16.3. 1935 byla zavedena znovu všeobecná branná povinnost-oficiální nařízení, podle kterého musí jedinci nastupovat na vojenskou službu. Bylo vytvořeno spojenectví s fašistickou Itálií, která byla izolována po napadení Etiopie, Hitler se tedy musel mít na pozoru, aby se nedostal do rozporů se Spojeným královstvím. 7. března 1936 Německo vypovědělo locarnskou smlouvu z roku 1925- (Locarnská dohoda- sedm smluv uzavřených na konferenci ve švýcarském Locarnu, která se uskutečnila mezi 5. až 16. říjnem 1925. K formálnímu podpisu zainteresovaných stran došlo 1. prosince téhož roku v Londýně. Smlouvu signovali zástupci československé, německé, britské, belgické, francouzské, italské a polské vlády. Dohoda měla bezpečnostní charakter mezinárodních záruk německých západních hranic prostřednictvím Rýnského garančního paktu, východní hranice Německa smluvně zaručeny nebyly, naopak zde existovala možnost jejich revize. Tato konference je hodnocena jako rozhodující moment předurčující svými důsledky další vývoj), a obsadilo Porýní.

V roce 1938 byla krize ve Wehrmachtu, polní maršál von Blomberg požádal u Hitlera aby si mohl vzít ženu z lidu, k čemuž Hitler svolil a byl i za svědka, ale později se zjistilo, že tato žena byla pornoherečka a občas si přivydělávala i jako prostituka a pro ministra války bylo nepřípustné, aby měl takovou manželku.

Gestapo

Gestapo- (tajná, státní policie nacistického Německa a zemí, které jím byly okupované, vznikla z pruské státní policie dne 26. dubna roku 1933, měli za úkol zajišťovat a likvidovat ty, kteří mohli ohrozit fungování nacistického státu a zanikli 8. 5 1945 po skončení 2. světové války, bylo prohlášeno za zločineckou organizaci), mělo na generála von Fritsche falešné důkazy o jeho homosexualitě (nebyla to pravda), pravděpodobně to vypustil z úst jakýsi vyděrač, který byl už několikrát trestaný, ale v té době byla homosexualita v Německu trestná, Hitler toto bral jako zradu a byl tím velmi zklamán, Fritsche i Blomberga propustil. Fritsch svoji pozici opustil 4.2.1938, Hitler sám se pak stal vrchním velitelem ozbrojených sil, ovládal i politiku i vojenskou mašinérii.

Roku 1936 a 1937 došlo k vypracování plánů, které vedly k tomu, že 12. března 1938 si Hitler vynutil souhlas rakouského kancléře k anšlusu Rakouska a německá vojska okupovala Rakousko.

Poté si začal všímat Československa a myslel si, že si ho podrobí vojenskou akcí. Někteří vysoce postavení generálové (například náčelník generálního štábu německých pozemních sil Ludwig Beck, vrchní velitel pozemního vojska Walter von Brauchitsch či náčelník Abwehru Wilhelm Canaris) s zamýšlenou válkou nesouhlasili, protože byli přesvědčeni, že by německým silám přinesla neúměrné ztráty, a případné zapojení Francie, Sovětského svazu či Spojeného království by dokonce mohlo přinést Německu porážku, měli i takové plány, že když se Hitler k útoku rozhodne, svrhnou ho, Von Brauchitsch Hitlerovi tlumočil výhrady generálů, čímž Hitlera rozzuřil a výsledkem byla několikahodinová hádka.

Sudety

12. září v Norimberku přišel Hitler s nápadem pomoci Němcům v oblastech Sudet, kteří údajně byli v Čechách utlačováni připojením sudetské části k Německu. V Sudetech vypuklo Sudetoněmecké povstání, Sudetoněmecké povstání bylo povstání sudetských Němců v září 1938, zčásti živelné, zčásti organizované Henleinovou fašistickou Sudetoněmeckou stranou, a na ně navazující násilí Němců proti Čechům v říjnu 1938. Událost je také označována jako henleinovský puč-pokus o puč.

Rozkaz k zahájení demonstrací a provokací byl zaslán 10. září 1938 z Norimberku všem okresním organizacím . Následujícího dne se na mnoha místech (například v Chebu, Liberci či Teplicích) střetli henleinovci s policisty a četníky. Večer 12. září, po skončení Hitlerova rozhlasového projevu, v němž vůdce obvinil Československo z týrání a utiskování německé menšiny, došlo k rozpoutání násilí vůči Čechům, židům a německým antifašistům v celém pohraničí. Připravované ozbrojené povstání začalo ráno 13. září. Poprvé byly vedle zraněných hlášeny i oběti na životech, jichž bylo do večera 15. září celkem 37. K částečnému potlačení povstání došlo 14. září v důsledku zavedení stanného práva, nasazení armády a posílení Stráže obrany státu (SOS). Nepokoje v pohraničí však stále pokračovaly.

Druhá fáze povstání začala 17. září, kdy na nezdařený puč navázaly aktivity tzv. Sudetoněmeckého Freikorpsu, polovojenské organizace sudetských Němců, jejímž úkolem bylo neustat v boji a provádět další teroristické akce. Podle prohlášení exilové vlády v Londýně z roku 1944 se Československo nacházelo ve válečném stavu s třetí říší od 17. září 1938, kdy byl Freikorps v Německu založen a následně byl odtud podporován. Po četných přestřelkách 20. a 21. září povstání znovu naplno propuklo 22. září, kdy nepokoje zachvátily další oblasti na Moravě a ve Slezsku. Na německé straně se na bojových, teroristických a sabotážních akcích podílela i zpravodajská služba Abwehr a jednotky SA a SS.

Československé orgány reagovaly vyhlášením ostrahy hranice. Mobilním oddílům posíleným o lehké tanky a obrněné automobily se podařilo zjednat pořádek organizovanými výpady do předpolí například na Chebsku, Frýdlantsku, Šluknovsku či Varnsdorfsku. Výsledkem byl útlum povstaleckých aktivit a s vědomím toho, co Freikorps napáchal, také dočasný útěk sudetských Němců za hranice. Po vystupňování Hitlerových požadavků následovala 23. září mobilizace, v jejímž důsledku došlo ke stažení armádních jednotek na hlavní obranná postavení a odvolání některých protipovstaleckých akcí.

Uzavřením Mnichovské dohody povstání prakticky skončilo, ale k útokům docházelo na některých místech i v říjnu, naposledy 31. října v Moravské Chrastové. Bojové akce Freikorpsu oficiálně ukončil rozkaz č. 30 z 30. září 1938, přesto henleinovci i nadále napadali ustupující Čechoslováky.

Například 1. října byl jednotkám Freikorpsu vydán rozkaz „rudé a Čechy vyřídit na útěku.“ Ze strachu před Němci uprchlo ze Sudet více než 200 tisíc lidí, převážně Čechů, ale i židů a německých antifašistů.

K útoku Německa na Československo nedošlo, 29. září 1938 se konala mnichovská konference a byla uzavřena mnichovská dohoda-smlouva (,,O nás bez nás.´´ Dohoda, na které se účastnili zástupci Itálie (Benito Mussolini), Velké Británie (Neville Chamberlain), Německa (Adolf Hitler) a Francie (Édouard Daladier), zástupci československa  (Hubert Masařík, Vojtěch Mastný) byli přítomni, ale u samotného jednání být nemohli, dohoda byla, že Československo musí do 10. října odstoupit od Sudet, HItler se snažil rozbít demokratické Československo.).

Mnichovská konference

V březnu 1939  dal Hitler prostřednictvím Ribbentropa rozšířit návrh k úpravě sporných německo-polských otázek.  V dubnu byl také zmařen jeden z mnoha pokusů o atentát na Hitlera (Johann Georg Elser- byl německý odpůrce nacismu, osamělý strůjce neúspěšného atentátu na Adolfa Hitlera roku 1939. Brzy po činu byl dopaden, uvězněn a krátce před koncem války popraven.V sále Měšťanského pivovaru v Mnichově se, 8. listopadu 1939, sešli veteráni NSDAP, aby vyslechli projev vůdce Adolfa Hitlera. Přesně dvacet minut po 21. hodině se objevil záblesk a po něm mohutná rána. Tlaková vlna exploze roztrhla sloup a v místě tribuny se střešní konstrukce zřítila na řečnický pult a okolní stoly. Smělý plán jistého Georga Elsera na Hitlerovo zneškodnění ale nevyšel, nacistický vůdce už byl pryč.)

 Hitler začal na Polsko vyvíjet tlak, záminkami byly požadavky týkající se svobodného města Gdaňsk a požadavek na koridor s exteritoriálními právy pro železnici a silnici spojující východní Prusko s Německem. Adolf Hitler doufal, že když Polsko bude zastrašovat, získá bez boje další území. Po zkušenostech s neschopností Daladiera a Chamberlaina postavit se mu na odpor předpokládal kolaps Polska a nezájem západních spojenců. Polské vedení, v čele s plukovníkem Beckem však neustupovalo, a proto se Hitler poprvé uchýlil k využití vojenské síly.

31.8.1939 došlo k akci s označením Himmler, neboli k útoku na vysílač v Gliwicích (tehdy město Gleiwitz v Horním Slezsku, které patřilo Německu) byla operace pod falešnou vlajkou, Němci se snažili doložit agresi Poláků proti Němcům, vysílačem vysílali do rádia výzvu k útoku na Němce, prsty v tom měla skupina příslušníků SS převlečených do polských uniforem.  Na místě přepadení zanechali těla zastřelených vězňů z koncentračního tábora Dachau, převlečená do polských uniforem.

Přepadení bylo zorganizováno Reinhardem Heydrichem a Heinrichem Müllerem, velitelem gestapa. Aby celá akce vypadala důvěryhodněji, byl na vysílací stanici přivezen Franciszek Honiok, Němec, který pomáhal polským lidem a byl den před tím zatčen gestapem. Byl přinucen převléci se tak, aby vypadal jako Polák. Poté byl usmrcen injekcí a postřelen tak, aby to vypadalo, že padl v boji.
Celá akce měla vyvolat dojem, že následující útok na Polsko je odvetou za toto přepadení a že tudíž Německo není agresorem (operace pod falešnou vlajkou).

23. srpna roku 1935 říšský ministr zahraničí  Joachim von Ribbentrop a sovětský ministr Vjačeslav Molotov německo-sovětský pakt o hospodářské spolupráci a o neútočení, rozhodující pasáž zněla: V případě, že jedna ze stran uzavírajících smlouvu by se měla stát předmětem válečných jednání ze strany třetí moci, nebude druhá ze stran uzavírajících smlouvu podporovat tuto třetí moc.

28. září téhož roku podepsali ti stejní lidi společné německo-sovětské prohlášení a tajný dodatečný protokol, kde bylo rozdělení sfér zájmů dojednané mezi oběma totalitními státy (zmiňování této historické skutečnosti bylo později v SSSR trestným činem).

Hitler začínal dělat chyby, dost možná proto, že onemocněl Parkinsonovou chorobou (onemocnění centrální nervové soustavy, jenž přímo souvisí s úbytkem nervových buněk v části mozku nazvané Substantia nigra (černá substance), za zdravého stavu se z těchto buněk uvolňuje dopamin, který zajišťuje přenos signálů mezi neurony, a když ho má člověk nedostatek, tak to způsobuje problémy s ovládáním a kontrolou svých pohybů.), což jde občas vidět na některých záznamech, kde se mu třeba chvějí ruce nebo, aby to zakryl svírá v ruce nějaký předmět. V lékařských záznamech Adolfa Hitlera se také objevuje věta „Hitler ztratil svou mentální flexibilitu.´´To mohlo přispět k Hitlerovým špatným rozhodnutím (např. trvání na dobytí Stalingradu).

Po prohře u  Stalingradu začal Hitler tušit, že tuto válku nevyhraje.

6.6.1944 došlo ke Dni D- vylodění spojenců v Normandii a následná válka o Normandii toto datum je nyní známo jako „Den D“. Kvůli tomuto se pro budoucí akce používala jiná pojmenování. Například: „Den A“ (invaze na Leyte, Douglas MacArthur), „Den L“ (invaze na Okinawu). Neuskutečnily se Spojenci navržené invaze do Japonska v „Den X“ (Kjúšú, plánováno na listopad 1945) a „Den Y“ (Honšú, plánováno na březen 1946).

Dne 20. července 1944 jen těsně unikl atentátu (viz Atentát na Hitlera z 20. července 1944). Dne 20. dubna 1945 měl 56. narozeniny a o deset dní později, 30. dubna 1945, spáchal sebevraždu rozkousnutím ampulky kyanidu při současném stisknutí spouště pistole (Walther PPK) ve svém bunkru v Berlíně. Těsně před smrtí měl zakřičet: „Bez nacionálního socialismu nemůže Německo existovat!“ Jeho novomanželka Eva Braunová spáchala sebevraždu před ním kyanidovou kapslí.

Hitler zemřel v šestapadesáti letech a mnoho lidí ho považuje za nejzápornější postavu celých dějin.