Appaloosa

Je pár teorií o původu plemene appaloosa, skvrnití koně existovali již 18 tisíc let před Kristem, kdy byl ještě Starý Svět. Skvrnití koně se objevují na pravěkých jeskyních malbách ve Francouzských jeskyních Lascaux a Perche Merle, později skvrnité koně sedlali Asiaté a skvrnití koně byli objeveni i v Číně, pravděpodobně to mohlo být z doby přibližně z roku 500 před naším letopočtem.
Roku 480 před naším letopočtem se pokusil perský král o podrobení Řecka, když 100 let před naším letopočtem Asiaté dobývali území, kde je dnes Rakousko, válečný vůz perského krále táhli skvrnití koně .
Od roku 1600 byli skvrnití koně v Evropě hodně populární a o cca 85 let později bylo několik těchto koní importováno do Anglie, kde byl založen chov, hodně významné je zde Rakousko protože spolu se Španělskem v té době náleželo Německému císaři Karlu V. Tedy se skvrnití koně objevili i v Kladrubech a dostali se i do Lipice. Někdy v té době byl zhotoven obraz Johanna Georga Hamiltona, kde jsou vyobrazeni lipicáni se zřetelnou ´´dekou,, na hřbetě.
V Kladrubech nad Labem zůstávali těžcí koně a byli kříženi s chladnokrevníky, čímž se ovlivnil vznik norika, v Dánsku se chovali knabsrupští koně, ale ti nic s appaloosami neměli společného.
Podobně jako mustangové, tak i appaloosy mají kořeny v španělských koních z doby, kdy se první Španělé usadili na území Mexika a začali zde chovat koně a ovce, to bylo přibližně kolem roku 1500.
Indiáni s kolonisty během kolonizace spolupracovali, na jejich koních však indiáni nesměli jezdit. Postupně se pár koní zmocnil Navajský kmen, který se naučil s koňmi pracovat a díky těmto prérijním indiánům se tito koně rozšířili více na sever. Kolem roku 1690 se tito skvrnití koně dostali k jinému indiánskému kmeni jménem Nez Percé- v překladu propíchnuté nosy.
Hlavní obživou Nez Percé byl rybolov a tyto koně si oblíbili jak díky zbarvení, tak i jejich přizpůsobivosti . I během dobývání tyto koně chovali ve větším počtu a dávali jim přednost před jinými koňmi, prochovávali je do co nejodolnějšího typu a nechávali si pouze ty silné jedince a ty slabé buď kastrovali nebo prodávali.
Nez Percé obývali severovýchodní Oregon, jihovýchodní Washington a Idaho, to bylo ideálním místem pro chov koní, v teplé části roku zde byla bohatá pastvina a v zimě je chránili kaňony řek Snake, Palouse a Clearwater.
Nez Percé měli rádi závody a jejich dostihy byli dlouhé 100 yardů- 12 mil a díky nim vyřazovali pomalé koně. Appaloosy byli vyšlechtěny u řeky Palouse.
Teritorium Nez Percé bylo napadeno zlatokopy, kteří byli podpořeni americkou armádou a indiáni byli poraženi, indiáni byli nuceni s koňmi překonat řeku Palouse a při tom se kolem 900 koní utopilo.
Indiáni se přesouvali do rezervace, při čemž  docházelo ke konfliktům mezi nimi a osadníky Nez Percéové se dál přesouvali k rezervaci Lapwai. Během cesty však došlo mezi indiány a přistěhovalci k několika drobným potyčkám, které vyvrcholily tím, že tři mladí válečníci zabili u Lososí řeky čtyři osadníky. Tento konflikt vyvolal válku, vlivem které se mírumilovný indiánský přesun změnil ve

válečné tažení. Sedmnáctého července byli brzy zrána napadeni kapitánem Perrym, ale jeho 112 vojáků proti pětašedesáti bojovníkům Nez Percé nemělo šanci. To byl začátek štvanice na indiány. Vojáci štvali indiány, kteří během 3 měsíců urazili až 1300 mil s náčelníkem Josephem... byl to rychlý přesun žen, dětí i materiálu a v zádech měli 5 USA armád, americká kavalerie vystopovala indiány pomocí telegrafového spojení, další neočekávaný útok přišel ze strany generála Howarda u Clearwateru, ale indiánům se podařilo útok zastavit a pokračovali v útěku přes Lolo Pas s cílem opustit území Spojených států a v Kanadě se připojit k Sedícímu Býkovi, když se chystali odejít z USA do Kanady a byli nuceni ke kapitulaci. Nebýt telegrafu a výletních parníků na Missoury, indiáni by to tenkrát stihli. Náčelník Joseph a Nez Percéové byli obklíčeni v horách Bear Paw v Montaně. Následně byly Appaloosy chované pro obraz Nez Percéů postříleny nebo prodány ve Fort Keogh a začaly se prolínat s jinými plemeny a chov koní byl omezen.
Označení appaloosa získali tito koně až později, zhruba kolem roku 1870. V této době se pěstitelé pšenice usadili u řeky Palouse, kde v té době také žili Nez Percéové, kteří vlastnili velké stádo skvrnitých koní. Farmáři nejprve začali těmto koním říkat „Palouse“ a poté „Palousey horses“, z čehož později vzniklo označení „A Palousey“. V průběhu času došlo ke zkrácení tohoto výrazu na „Apalousey“ a nakonec vznikl dodnes používaný výraz „Appaloosa“.

Appaloosa málem vyhynula.
Až v roce 1938 ho před zánikem díky atraktivnímu zbarvení zachránila skupina nadšenců u městečka Moscow ve státě Idaho, 1938 byl založen Appaloosa Horse Club, organizace, která si vzala za své znovu vzkřísit a zachovat toto unikátní plemeno. Dnes je v klubu registrováno přes 600 000 koní.
Státy jsou rozděleny do teritorií a zón, také Česká republika je členem. Klub vydává doklady o narození a původu koní, o připouštění, např. i změna majitele koně musí být hlášena. Klub informuje o světovém dění prostřednictvím klubového časopisu – Appaloosa Journal.
Původní appaloosa:  Pro appaloosu je typické její skvrnité zbarvení, appaloosy prostě mají pro toto zbarvení geny, skvrnitá kůže (mottled skin) je výsledkem kropenatého nebo strakatého vzoru pigmentované a nepigmentované kůže. Tito koně mají výrazné oční bělmo, na rozdíl od většiny ostatních plemen, jejich oči připomínají skoro lidské. Dnešní appaloosa je dobře osvalený kůň s výrazným kohoutkem. Má krátkou svalnatou záď-pravděpodobně křížení s quarter horse- a krátké, řídké ocasní žíně a hřívu. Robustně působící nohy s výraznými klouby. Výškově dříve bývali menší, ale i dnes je to spíše koník menšího vzrůstu cca 145-150 cm kvh hřebci, klisny bývají menší. Mívají vertikálně pruhovaná kopyta.Tak jako u nejlepších honáckých koní je i tělo appaloosy kompaktní, hluboké a s dobře klenutými žebry. Indiáni své koně nekovali. Délka krku je přiměřená k tělu. Kůže je hlavně na nozdrách a slabinách jemně tečkovaná. Šikmá plec podmiňuje dlouhý, lehký a pružný krok.











Odznaky na hlavě: Specifické termíny jsou také používány pro označení odznaků na hlavě. Opravdové odznaky se vyznačují tím, že pod bílými chlupy je růžová nebo světlá kůže. Tyto znaky jsou jasně patrné už po narození hříběte a nemění se po celý život koně.

Hvězda (star) je vždy na čele a může mít jakoukoli velikost nebo tvar.

Proužek (stripe) je svislý odznak, který začíná pod úrovní očí a končí na pomyslné čáře spojující horní okraj nozder. Jakýkoli odznak v této oblasti, bez ohledu na velikost, se označuje jako proužek/nosní pruh.

Šňupka (snip) je jakýkoli odznak pod linií spojující horní okraj nozder, může pokračovat dolů až na dolní pysk. Šňupka může obsáhnout jednu nebo obě nozdry a jeden nebo oba pysky.

Lysina (blaze) je velký nebo široký odznak, který spojuje hvězdu, nosní proužek a šňupku. Lysina je vždy kombinací všech tří výše uvedených odznaků, a proto nikdy nekončí nad nozdrami. Rozšiřuje se v blízkosti očí, středem obličeje a nosu prochází širokým pruhem a opět se rozšiřuje přes obě nozdry, nebo uhýbá alespoň k jedné.

Lucerna (bald face) je velmi velká lysina, která se může z čela nebo z nosu rozšířit až za oči. Většinou pokrývá celou šířku nosu a hubu. Koně s lucernou mají obvykle velkou šňupku na dolním pysku, která se může rozšířit na horní pysk a bradu.

Odznaky na nohách: Pro identifikaci jsou dále důležité odznaky na nohách,

Bílá patka (heel) je na dolní část končetiny, na její zadní straně, kde navazuje na kopyto. Odznak může být po celé patce, nebo jenom na jedné straně.

Bílá patka je na zadní noze dál od nás.

Bílá korunka (coronet) je asi palec široká a obkružuje celou končetinu těsně nad kopytem, včetně patky.

Bílá spěnka (pastern) začíná nad kopytem a končí pod úrovní spěnkového kloubu.  Bílá spěnka, která je nepravidelná a zasahuje v jednom bodě do spěnkového kloubu se nazývá nepravidelná bílá spěnka (partial pastern).

Poloviční bílá spěnka (half-pastern) je odznak, který končí na polovině cesty mezi korunkou a spěnkovým kloubem.

Bílý spěnkový kloub (ankle) je název odznaku, který začíná nad kopytem a končí nad spěnkovým kloubem.

Bílá podkolenka (stocking) je odznak rozprostírající se od kopyta a pokrývající celou končetinu až nad nebo na karpální kloub či hlezno.

Bílá ponožka (half-stocking) začíná nad kopytem a končí v polovině holeně.

Nepravidelná ponožka (partial half-stocking) a nepravidelná podkolenka (partial stocking) se může objevit u obou typů odznaků.

„Bleskové odznaky“ (lightning marks) jsou nepravidelné bílé znaky, které nesahají ke kopytu.


SPOTTED BLANKET – skvrnitá deka, základní barva je tmavá, s bílou dekou přes bedra a boky. Jsou to kulaté nebo vejčité skvrny od 0,5 do 10 cm. Deka může pokrývat hřbet, ale může se i rozšiřovat ke kohoutku,

WHITE BLANKET – bílá deka, tmavá základní barva s bílou dekou, ale beze skvrn,

MARBLE (or ROAN) – mramorový, základní barvy jsou vraná, hnědá nebo ryzá. Je nejčastěji se vyskytující u Appaloos. Tito koně se většinou narodí v základní barvě jako vraníci nebo ryzáci a během vývoje se postupně vybarvují,

 

LEOPARD – základní barva je bílá, s pravidelně rozmístěnými
skvrnami po celém těle, hlavě a nohou. S tímto zabarvením se kůň už narodí a je neměnné,

SNOWFLAKE – sněhová vločka, základní barva je tmavá s bílými skvrnami po celém těle. Kůň se narodí obvykle v základní barvě a skvrny se tvoří v průběhu až 3 let. Vločkování může být i přechodné, často koně přejdou do zbarvení ROAN. Toto zbarvení je raritou,

FROST or SPOTTED HIP – zmrzlý nebo skvrnitý hřbet. Toto zbarvení je tmavé, se znaky podobné jinovatce. Může být patrné od narození nebo se může vytvořit během života.

Toto je základní rozdělení, ale příroda vytváří tisíce nenapodobitelných kombinací. Na světě neexistují dva barevně shodní koně.

Váha je od 430 do 500 kg a dožívá se až 30 let.
Tvrdá selekce na prérii z něj udělala koně fyzicky nesmírně zdatného, inteligentního a vnímavého. Je to kůň přátelský, zvláště k dětem.

Je vhodná pro každou příležitost – tah, westernové disciplíny, distanční jízdy, parkur, drezuru, vozatajství, rekreační sport, turistiku, hobby, ale i dostihy. Rekord na dráze dlouhé 905 metrů držela do roku 1993 právě Appaloosa.

O plemeni Appaloosa slýcháme čím dál častěji, dokonce se jeho jméno používá jako označení specifické barvy koní. Bohužel tímto zvláštním zbarvením, které patří mezi jeho typické znaky, dost trpí. Budoucí majitel si koníka koupí hlavně kvůli barvě, ale záhy zjistí, že u nás zaběhnuté metody výcviku a tréninku koní na Appaloosy nejde dost dobře uplatňovat. Koně znechucený prodá a pak všude vykládá, jak jsou hloupé a paličaté, no zkrátka svoji chybu hodí na koně. A jaká to vlastně byla chyba? Hned ta na začátku! Člověku učarovala  barva, ale o plemeni jako takovém si nic nezjistil.

Desatero majitele Appaloosy: Kůň Appaloosa tě chce brát jako druha, buď jím. Aby věděl, kdo má být tím druhem, musíš s ním trávit mnoho času. Trávit s ním čas znamená, že stačí, aby na tebe viděl, buď mu tedy co nejvíc na očích. Pokud ho chceš něčemu naučit, buď druhem, který má ve stádě nejvyšší post. Aby ses jím mohl stát, musíš trávit mnoho času s koňmi. Trávit čas s koňmi znamená vidět na koně a pozorovat je, učit se jim rozumět. Chovej ke svému koni úctu jako k nejlepšímu příteli. Nenechej mu ubližovat. Věř, že kdyby ti šlo o život, umře pro tebe. Když se ti vzepře, má to svůj opodstatněný důvod, nezačni ho hned trestat, ale nejdřív přemýšlej, co je tím důvodem.

Toby I.

Krevní linie: Mezi nimi vyniká hřebec a plemeník TOBY I. Narozen 1936. Toho označil jeho majitel a ředitel dobytkářské firmy ve Washingtonu Floyd Hickman za nejlepšího koně. Během připouštěcí sezony, trvající od března do srpna, kryl 109 klisen, z nichž se v následujícím roce narodilo 75 hříbat.
Během svého života získal mnoho titulů šampióna, vyhrával dostihy. Pokračovatelem linie se stal TOBY II., který projevoval velké nadání pro CUTTING, což je práce s dobytkem. Byl rovněž úspěšný plemeník.
Palmer Wagner, jeden z největších znalců přes rodokmeny Appaloos, svého času prohlásil: „Tobyho linie je pravděpodobně jednou z nejslavnějších, a to zejména díky vysokému stupni dědičnosti kontrastního skvrnitého zbarvení. Tato linie je přínosem pro chovný program tím, že snoubí dobré vlastnosti, vytrvalost, pracovní výkon a graciéznost pohybů s výrazným zbarvením.

 Bez skromnosti se musí dodat, že chov na ranči v Lažínkách je založen na Tobyho potomcích, a dále i na potomcích dalšího významného plemeníka RED EAGLA. Linie RED EAGLE pochází z Nevady. Jeho majitel Thomas Clay hospodařil na 20 tisících akrech půdy v Lučním údolí. Díky pěti vydatným pramenům zde uživil 200 kusů koní, včetně 125 chovných klisen.

Red Eagle

Rozsáhlé pastevní plochy umožňovaly odchov hříbat s dobře vyvinutými a zdravými končetinami, doplněné příděly vojtěšky se příznivě odrazily na snadné krmitelnosti koní. Potomci RED EAGLA jsou dobře stavění koně s ušlechtilými hlavami, malýma ušima, výraznýma očima, hlubokým hrudníkem, oblou zádí a vysoko neseným ocasem. Jejich vrozené schopnosti ještě zvyšoval správný výcvik, díky němuž stanuli mnohokrát až na samé špici vrcholových soutěží.

 Další chvála na toto plemeno pochází z úst jednoho z nejslavnějších chovatelů appalooských plemeníků Georgie B. Hatleyho. Ten v roce 1946 navštívil jednoho z posledních potomků indiánské rodiny od Hadí řeky, Sama Fischera. Byl to 99-ti letý muž, měl vlastní zuby a překypoval energií. Úžasně vyprávěl příběhy o koních plemene Appaloosa, které indiáni velmi milovali a vážili si jich. Vše je obsaženo ve větě, kterou vyslovil: „Jedna Appaloosa má hodnotu jednoho nákladního vozu plného koní jiných plemen.“